Focaccia recept: Jak upéct italský chlebový klasik doma

Co je focaccia a její italský původ

Focaccia představuje jeden z nejstarších a nejoblíbenějších druhů italského pečiva, které si získalo srdce milovníků dobré kuchyně po celém světě. Tento plochý chléb s charakteristickou povrchovou strukturou má své kořeny hluboko v historii Středomoří a jeho tradice sahá až do starověkého Říma. Italové si focaccii připravují již po staletí a každý region má svou vlastní variaci tohoto výjimečného pokrmu.

Původ focaccie se nejčastěji spojuje s oblastí Ligurie, konkrétně s přístavním městem Janov, kde se focaccia genovese stala skutečnou kulinářskou ikonou. Název focaccia pochází z latinského slova focus, což znamená ohnisko nebo krb, protože tento chléb se původně pekl na horkých kamenech v popelu ohně. Tato jednoduchá metoda přípravy umožnila chudším vrstvám obyvatelstva vytvořit chutné a výživné jídlo z dostupných surovin.

Základní recept na přípravu focaccie zůstal po staletí v podstatě nezměněný a spočívá v použití běžných ingrediencí jako je mouka, voda, kvasnice, sůl a olivový olej. Právě kvalitní extra panenský olivový olej hraje v receptu klíčovou roli a dodává focaccii její nezaměnitelnou chuť a vůni. Italští pekaři věnují přípravě těsta mimořádnou pozornost a nechávají ho dlouho kynout, aby dosáhli té správné vzdušné textury s charakteristickými bublinkami uvnitř.

Tradiční italská focaccia se vyznačuje svou jednoduchou elegancí. Těsto se rozprostře do plechu, povrch se důkladně potře olivovým olejem a prsty se do něj vytlačí charakteristické důlky, které jsou typickým poznávacím znakem tohoto pokrmu. Tyto důlky nejen vytvářejí estetický vzhled, ale také zadržují olivový olej, který během pečení prosakuje do těsta a dodává mu bohatou chuť.

V různých italských regionech existují specifické variace focaccie. V Ligurii se připravuje tenčí verze s rozmarýnem, zatímco v Apulii je oblíbená focaccia barese s rajčaty a olivami. Toskánská focaccia se vyznačuje tlustším těstem a často se podává jako příloha k jídlu nebo jako základ pro sendviče. Každá oblast si hrdě chrání své vlastní recepty a techniky přípravy, které se předávají z generace na generaci.

Moderní příprava focaccie respektuje tradiční postupy, ale zároveň přináší nové variace s různými přísadami. Oblíbené jsou verze s cherry rajčátky, karamelizovanou cibulí, olivami, sýrem nebo čerstvými bylinkami. Přesto základ receptu zůstává stejný a důraz na kvalitní ingredience a správnou techniku je stále nezbytný pro dosažení autentické chuti.

Základní suroviny pro přípravu těsta

Příprava autentické italské focaccie začína výběrem kvalitních základních surovin, které tvoří základ tohoto tradičního pečiva. Mouka představuje nejdůležitější ingredienci celého receptu, přičemž pro dosažení správné konzistence a chuti je ideální použít hladkou pšeničnou mouku typu 00, která je v Itálii standardem pro přípravu focaccie. Tato mouka má jemnější strukturu než běžná česká hladká mouka a obsahuje optimální množství lepku, který zajišťuje pružnost těsta a vzdušnou texturu hotového výrobku. Pokud nemáte k dispozici italskou mouku, můžete použít kvalitní hladkou mouku typu 550, která poskytne velmi podobné výsledky.

Voda hraje v receptu na focaccii klíčovou roli, protože ovlivňuje hydrataci těsta a jeho finální strukturu. Pro přípravu těsta je vhodné použít vlažnou vodu o teplotě přibližně 25 až 30 stupňů Celsia, která pomáhá aktivovat droždí a podporuje proces kynutí. Množství vody se obvykle pohybuje kolem 60 až 70 procent hmotnosti mouky, což vytváří poměrně hydratované těsto s charakteristickou měkkou konzistencí.

Droždí představuje nezbytnou součást receptu, která zajišťuje kynutí těsta a vytváření vzduchových bublin v těstě. Můžete použít čerstvé droždí nebo sušené instantní droždí, přičemž čerstvé droždí je tradičnější volbou. Na půl kilogramu mouky postačí přibližně 10 až 15 gramů čerstvého droždí nebo odpovídající množství sušeného droždí podle přepočtu uvedeného na obalu. Droždí je důležité aktivovat ve vlažné vodě s trochou cukru, což urychlí jeho činnost a zajistí lepší výsledky kynutí.

Olivový olej je charakteristickou ingrediencí, která dodává focaccii typickou chuť a vláčnost. Pro přípravu těsta je třeba počítat s velkoryse odměřeným olivovým olejem, přičemž kvalitní extra panenský olivový olej výrazně ovlivní finální chuť pečiva. Olej se přidává jak přímo do těsta během hnětení, tak se jím potírá povrch před pečením a často i hotová focaccia po vyjmutí z trouby.

Sůl je další základní surovinou, která nejen dochucuje těsto, ale také reguluje aktivitu droždí a posiluje lepkovou strukturu těsta. Doporučuje se používat mořskou sůl nebo kvalitní kuchyňskou sůl v množství přibližně 10 gramů na půl kilogramu mouky. Sůl je důležité přidávat až po částečném zapracování ostatních ingrediencí, protože přímý kontakt se solí může inhibovat činnost droždí a zpomalit kynutí těsta.

Příprava kvásku a kynutí těsta

Příprava kvásku tvoří základ úspěšné focaccie, protože právě tento krok určuje strukturu, chuť a vůni finálního pečiva. Kvásek pro focaccii se připravuje z čerstvého droždí, vlažné vody a mouky, přičemž je důležité dodržet správnou teplotu vody, která by měla být kolem 25 až 30 stupňů Celsia. Příliš studená voda by droždí neaktivovala dostatečně rychle, zatímco příliš horká voda by mohlo droždí zabít a těsto by potom vůbec nevykynulo. Do malé misky nalijeme přibližně 100 mililitrů vlažné vody, přidáme lžičku cukru nebo medu, což slouží jako potrava pro droždí, a rozmícháme v ní 10 gramů čerstvého droždí nebo 3 gramy sušeného instantního droždí.

Po důkladném rozmíchání droždí ve vodě přidáme dvě lžíce hladké mouky a vše promícháme do hladké kaše. Kvásek necháme odpočívat na teplém místě přibližně 15 až 20 minut, během nichž by měl začít pěnit a zvětšovat svůj objem, což je jasným signálem, že droždí je aktivní a připravené k dalšímu zpracování. Pokud kvásek po této době nevykazuje žádné známky aktivity, je pravděpodobné, že droždí bylo staré nebo že voda měla nevhodnou teplotu, a v takovém případě je nutné proces opakovat s novým droždím.

Jakmile je kvásek připravený a viditelně aktivní, můžeme přistoupit k přípravě hlavního těsta. Do velké mísy prosejeme 500 gramů hladké pšeničné mouky, přidáme lžičku soli, přičemž je důležité sůl nepřidávat přímo ke kvásku, protože by mohla droždí inhibovat. Do mouky vytvoříme důlek, do kterého nalijeme připravený kvásek, 250 mililitrů vlažné vody a 50 mililitrů olivového oleje. Olivový olej je pro focaccii naprosto zásadní, protože dodává těstu charakteristickou měkkost, vláčnost a typickou chuť, kterou nelze nahradit žádným jiným tukem.

Ingredience začneme nejprve promíchávat dřevěnou lžící nebo vidličkou, postupně zapracováváme mouku z okrajů do tekuté směsi uprostřed. Když se těsto začne spojovat do kompaktnější hmoty, přesuneme ho na pracovní plochu lehce poprášenou moukou a začneme hnětení. Hnětení těsta na focaccii by mělo trvat minimálně 10 až 15 minut, přičemž během tohoto procesu se v těstě vytváří glutenová síť, která je zodpovědná za pružnost a strukturu finálního výrobku. Těsto hněteme energickými pohyby, přičemž ho opakovaně skládáme, tlačíme dlaní dopředu a otáčíme, dokud nezískáme hladkou, pružnou a mírně lepkavou hmotu.

Správně vyhnětené těsto by mělo být hebké na dotek, nemělo by se nadměrně lepit na prsty a při lehkém stisknutí by se mělo pomalu vracet do původního tvaru. Po dokončení hnětení vytvarujeme těsto do kulatého bochánku, vložíme ho do mísy lehce vymazané olivovým olejem a otočíme ho, aby byl celý povrch pokrytý tenkou vrstvou oleje, což zabrání vysychání během kynutí. Mísu přikryjeme čistou utěrkou nebo potravinářskou fólií a umístíme na teplé místo bez průvanu.

První kynutí těsta by mělo trvat přibližně 60 až 90 minut, během nichž by se objem těsta měl zdvojnásobit. Ideální teplota pro kynutí je kolem 25 až 28 stupňů Celsia, přičemž v chladnějším prostředí může kynutí trvat déle. Po prvním vykynutí těsto jemně vymačkáme, čímž uvolníme nahromadněný oxid uhličitý, a přemístíme ho na plech vymazaný olivovým olejem, kde ho rozprostřeme do požadovaného tvaru a necháme projít druhým kynutím dalších 30 až 45 minut.

Techniky hnětení a vykynování focaccie

Hnětení těsta na focaccii představuje klíčový moment, který určuje konečnou strukturu a texturu tohoto oblíbeného italského chleba. Na rozdíl od klasického kynutého těsta vyžaduje focaccia specifický přístup, který kombinuje důkladné zpracování s respektováním přirozených procesů fermentace. Základní technika spočívá v postupném zapracovávání olivového oleje do směsi mouky, vody, droždí a soli, přičemž je důležité nevytvářet příliš pevné těsto, ale spíše udržet jeho měkkou a pružnou konzistenci.

Při hnětení focaccie se osvědčuje metoda skládání těsta, kdy místo agresivního hnětení pracujeme s těstem jemněji. Těsto uchopíme za jeden okraj, natáhneme ho a přeložíme přes střed, tento proces opakujeme ze všech stran. Tato technika umožňuje vytvořit glutenovou síť bez nadměrného zatěžování těsta, což je pro focaccii zásadní. Celý proces hnětení by neměl trvat déle než deset až patnáct minut, přičemž těsto by mělo být na konci hladké, elastické a mělo by se lehce odtrhávat od pracovní plochy.

Vykynování focaccie probíhá obvykle ve dvou fázích, které jsou stejně důležité pro dosažení charakteristické vzdušné struktury s velkými póry. První kynutí probíhá v míse, kde těsto odpočívá po hnětení. Během této fáze, která trvá přibližně jednu až dvě hodiny, dochází k prvotní fermentaci. Těsto by mělo zdvojnásobit svůj objem a stát se viditelně nafouklým. Ideální teplota pro kynutí se pohybuje kolem dvaceti tří až dvaceti pěti stupňů Celsia, přičemž je důležité chránit těsto před průvanem a vysycháním zakrytím vlhkou utěrkou nebo potravinářskou fólií.

Druhá fáze vykynování nastává po přenesení těsta na plech nebo do formy. V této fázi se provádí charakteristické vytlačování prstů do těsta, což vytváří typické důlky na povrchu focaccie. Tato technika není pouze estetická, ale má i praktický význam – důlky zadržují olivový olej a další ingredience, které se do nich vkládají. Po vytvoření důlků následuje další kynutí, které trvá třicet až šedesát minut. Během tohoto času se těsto opět zvětší a důlky se částečně vyrovnají, ale jejich stopy zůstanou zachovány.

Důležitým aspektem vykynování je kontrola vlhkosti těsta. Focaccia má mít vyšší hydrataci než běžný chléb, což znamená více vody v poměru k mouce. Tato vlhkost přispívá k vytvoření měkké střídky a křupavé kůrky. Během kynutí je třeba pravidelně kontrolovat stav těsta – pokud se na povrchu začíná tvořit suchá krusta, je vhodné ji lehce pokropit vodou nebo přikrýt těsto vlhčenou utěrkou. Správně vykynulé těsto by mělo být nadýchané, měkké na dotek a při lehkém stisknutí by se mělo pomalu vracet do původního tvaru, což signalizuje optimální vývoj glutenu a fermentaci.

Dobrá focaccia není jen o receptu, je to o trpělivosti s těstem, štědrosti s olivovým olejem a odvaze experimentovat s bylinkami, které proměňují obyčejný chléb v italský zážitek plný vůně a chuti.

Radka Horáková

Charakteristické důlky v povrchu těsta

Charakteristické důlky v povrchu těsta představují nejrozpoznatelnější znak pravé italské focaccie, který ji odlišuje od běžného pečiva a dodává jí jedinečný vzhled i texturu. Tyto důlky nejsou jen estetickým prvkem, ale plní několik důležitých funkcí při přípravě tohoto oblíbeného italského chleba.

Důlky se vytváří těsně před pečením, kdy je těsto již nakynuté a nachází se na plechu připravené k finální úpravě. Proces vytváření důlků vyžaduje jemný, ale zároveň sebevědomý přístup. Špičky prstů se ponoří do těsta až k plechu, čímž se vytvoří charakteristické prohlubně, které zůstávají viditelné i po upečení. Tato technika se provádí oběma rukama současně, přičemž prsty pracují systematicky po celém povrchu těsta, aby vznikl pravidelný, ale přirozeně vypadající vzor.

Funkce těchto důlků je mnohovrstevná a promyšlená. Především slouží jako malé nádobky pro olivový olej, který se štědře nalévá na povrch těsta před pečením. Olej se hromadí v prohlubních a během pečení postupně prosakuje do těsta, čímž vytváří tu typickou šťavnatou a vlhkou texturu focaccie. Bez těchto důlků by olej jednoduše stékal po povrchu a nesplnil by svůj účel tak efektivně.

Další důležitou funkcí důlků je regulace kynutí během pečení. Prohlubně pomáhají kontrolovat, jak se těsto zvedá v troubě, a zabraňují vytvoření velkých vzduchových kapes, které by mohly způsobit nerovnoměrnou texturu. Díky důlkům zůstává focaccia relativně plochá s rovnoměrnou strukturou, což je přesně to, co od tohoto pokrmu očekáváme.

Technika vytváření důlků vyžaduje určitou praxi a cit pro těsto. Příliš jemný dotyk nevytvoří dostatečně hluboké prohlubně, které by se během kynutí a pečení vyrovnaly. Naopak příliš agresivní přístup může těsto propíchnout nebo narušit jeho strukturu. Ideální je najít zlatou střední cestu, kdy prsty pronikají těstem rozhodně, ale s respektem k jeho křehké struktuře.

Před vytvářením důlků je vhodné mírně namočit prsty v olivovém oleji nebo studené vodě, což usnadňuje práci a zabraňuje přilepení těsta k prstům. Důlky by měly být rozmístěny přibližně ve vzdálenosti dvou až tří centimetrů od sebe, čímž vznikne harmonický vzor pokrývající celý povrch focaccie. Po vytvoření důlků následuje poslední štědré polití olivovým olejem a posypání solí, někdy i bylinkami jako rozmarýnem, které se usazují právě v těchto prohlubních a vytváří intenzivní chutové body v hotovém pokrmu.

Olivový olej jako klíčová ingredience

Olivový olej představuje naprosto zásadní složku každé autentické focaccie a jeho role sahá daleko za pouhé obohacení chuti. Při přípravě tohoto italského pečiva je olivový olej přítomen ve třech klíčových fázích - v samotném těste, při mazání povrchu před pečením a jako závěrečná úprava po vyjmutí z trouby. Právě tato trojí aplikace olivového oleje vytváří charakteristickou strukturu focaccie s křupavou kůrkou a měkkou, vzdušnou střídkou.

V těstě na focaccii plní olivový olej hned několik důležitých funkcí. Především zvyšuje pružnost těsta a usnadňuje jeho zpracování, což je nezbytné při vytahování a roztahování těsta do charakteristického plochého tvaru. Olej také přispívá k delší čerstvosti výsledného pečiva tím, že pomáhá udržet vlhkost uvnitř střídky. Množství olivového oleje v těstě se obvykle pohybuje mezi třemi až pěti lžícemi na půl kilogramu mouky, přičemž přesnější poměr závisí na konkrétním receptu a požadované konzistenci.

Druhá aplikace olivového oleje přichází těsně před pečením, kdy se povrch focaccie štědře potírá olejem a vytváří se v něm charakteristické důlky prsty. Tyto prohlubenky nejsou pouze dekorativní - slouží jako malé nádobky, které zachycují olivový olej a umožňují mu proniknout hlouběji do těsta během pečení. Olej se při vysoké teplotě v troubě mění v médium, které vytváří tu pravou zlatavou, křupavou kůrku, která je pro focaccii tak typická. Mnozí italští pekaři doporučují používat v této fázi extra panenský olivový olej nejvyšší kvality, protože jeho chuť se při pečení výrazně projeví.

Kvalita použitého olivového oleje má na výslednou chuť focaccie zásadní vliv. Extra panenský olivový olej za studena lisovaný přináší do pečiva bohatou, ovocnou chuť s lehce pepřovým zakončením, která dokonale doplňuje jednoduchost ostatních ingrediencí. Některé recepty dokonce doporučují použít dva různé druhy olivového oleje - jemnější pro těsto a výraznější pro povrch, aby se dosáhlo komplexnější chutě.

Po upečení a vyjmutí z trouby následuje třetí a poslední aplikace olivového oleje. Ještě teplá focaccia se lehce pokropí dalším olivovým olejem, který okamžitě vstřebává a který dodává povrchu nádherný lesk a intenzivní olivovou vůni. Tato závěrečná vrstva oleje také pomáhá udržet kůrku křupavou, ale zároveň ne příliš tvrdou. Celkově lze říci, že bez kvalitního olivového oleje by focaccia ztratila svou duši a stala by pouhým plochým chlebem bez té autentické italské chuti a textury.

Tradiční posypání rozmarýnem a solí

Tradiční posypání rozmarýnem a solí představuje jednu z nejcharakterističtějších vlastností autentické italské focaccie, která tomuto chlebu dodává jeho nezaměnitelnou chuť a vůni. Tato kombinace není náhodná, ale vychází z dlouholeté tradice pekařů v oblasti Ligurie, kde focaccia vznikla. Rozmarýn, který roste hojně v celém středomořském regionu, se stal symbolem této speciality a jeho intenzivní aroma dokonale ladí s olivovým olejem a jemně slaným těstem.

Při příprave focaccie je načasování posypání rozmarýnem a solí klíčové pro dosažení optimálního výsledku. Nejlepší je aplikovat tyto ingredience těsně před pečením, když je těsto již vytvarované a potřené olivovým olejem. Rozmarýn by měl být čerstvý, nikoliv sušený, protože čerstvé lístky uvolňují při pečení mnohem intenzivnější aroma a jejich struktura lépe odolává vysokým teplotám v troubě. Lístky rozmarýnu se jemně vtlačují do povrchu těsta spolu s charakteristickými důlky, které se vytvářejí konečky prstů.

Volba správné soli je stejně důležitá jako výběr kvalitního rozmarýnu. Tradiční receptura vyžaduje hrubozrnnou mořskou sůl, která při pečení nevyschlá úplně a vytváří na povrchu focaccie malé křupavé krystalky. Tyto krystalky soli poskytují zajímavý kontrast k měkké a vzdušné struktuře těsta. Mořská sůl navíc obsahuje minerály, které dodávají chlebu komplexnější chuť než běžná kuchyňská sůl.

Množství rozmarýnu a soli musí být vyvážené, aby nepřehlušilo jemnou chuť těsta a olivového oleje. Na standardní plech focaccie se obvykle používá asi dvě až tři snítky čerstvého rozmarýnu, které se rozeberou na jednotlivé lístky nebo menší větvičky. Soli by mělo být použito s mírou – přibližně jedna polévková lžíce hrubé mořské soli na celý plech je dostačující. Některé regionální varianty přidávají k rozmarýnu také další byliny, jako je tymián nebo oregano, ale klasická ligurská verze zůstává věrná pouze rozmarýnu.

Důležité je také rozložení těchto ingrediencí po celém povrchu těsta. Rozmarýn by měl být distribuován rovnoměrně, aby každý kousek focaccie obsahoval jeho charakteristickou chuť. Sůl se posypává lehkou rukou přes celý povrch, přičemž se snažíme vyhnout shlukům, které by mohly některé části učinit příliš slanými. Při vtlačování rozmarýnu a soli do těsta je třeba být jemný, aby se nenarušila vzdušná struktura, kterou těsto získalo během kynutí.

Pečení při vysoké teplotě způsobí, že rozmarýn lehce zkaramelizuje a uvolní své esenciální oleje, které prostoupí celou focaccií. Sůl mezitím vytvoří křupavou kůrku, která kontrastuje s měkkým vnitřkem. Tato kombinace textur a chutí je tím, co dělá tradiční focaccii s rozmarýnem a solí tak oblíbenou po celém světě.

Pečení a správná teplota trouby

Pečení focaccie je klíčovým krokem, který rozhoduje o finální kvalitě tohoto oblíbeného italského pečiva. Správná teplota trouby hraje zásadní roli v dosažení té pravé křupavé kůrky s měkkým a vzdušným středem, který je pro focaccii tak charakteristický. Většina tradičních receptů na přípravu focaccie doporučuje předehřát troubu na teplotu mezi 200 až 220 stupňů Celsia, přičemž optimální teplota se často pohybuje kolem 210 stupňů.

Před samotným pečením je nezbytné troubu řádně předehřát minimálně 20 minut, aby dosáhla požadované teploty rovnoměrně v celém prostoru. Tento krok mnozí domácí pekaři podceňují, ale právě důkladné předehřátí zajistí, že těsto začne okamžitě reagovat na vysokou teplotu a vytvoří se ta správná textura. Při přípravě focaccie je důležité umístit plech do střední části trouby, kde je rozložení tepla nejrovnoměrnější a těsto se propeče ze všech stran stejně.

Během pečení probíhá v těstě řada důležitých procesů. Vysoká teplota způsobuje rychlé vypařování vlhkosti z povrchu, což vede k vytvoření zlatavé a křupavé kůrky, zatímco uvnitř zůstává focaccia měkká a provzdušněná. Olivový olej, kterým je povrch těsta štědře potřen před pečením, při vysoké teplotě vytváří charakteristickou chuť a pomáhá dosáhnout té pravé barvy. Někteří pekaři preferují pečení na kameni nebo v litinové pánvi, protože tyto materiály akumulují teplo a předávají ho těstu rovnoměrněji.

Časování pečení je stejně důležité jako správná teplota. Focaccia se obvykle peče 20 až 25 minut, v závislosti na tloušťce těsta a konkrétní troubě. Je třeba sledovat barvu povrchu – ideální focaccia má zlatohnědou barvu s lehce tmavšími okraji. Pokud začíná povrch příliš rychle tmavnout, zatímco střed ještě není propečený, můžete teplotu mírně snížit nebo přikrýt plech alufolií.

Moderní trouby často disponují různými režimy pečení. Pro focaccii je vhodný režim horní a dolní ohřev, který zajišťuje rovnoměrné propečení. Někteří pekaři experimentují s funkcí horkovzduch, která může urychlit proces pečení, ale je třeba snížit teplotu přibližně o 20 stupňů, protože horkovzduch pracuje efektivněji. Při použití horkovzduchu je také důležité sledovat focaccii pozorněji, aby nedošlo k přepečení.

Po vyjmutí z trouby by měla focaccia odpočívat na mřížce alespoň 10 minut, což umožní dokončení vnitřních procesů a stabilizaci struktury. Tento odpočinek také zabrání tomu, aby spodní část změkla od kondenzující vlhkosti. Správně upečená focaccia by měla mít při poklepání na spodní stranu dutý zvuk, což je známkou dokonalého propečení.

Variace s rajčaty a olivami

Klasická focaccia nabízí nekonečné možnosti variací, a právě kombinace rajčat s olivami patří k nejoblíbenějším a nejchutnějším způsobům, jak tento italský chlebový pokrm povýšit na skutečnou gastronomickou lahůdku. Tato variace přináší do základního těsta skvělou rovnováhu chutí, kdy sladkost rajčat dokonale kontrastuje se slanou intenzitou oliv.

Při přípravě této varianty focaccie je důležité začít se základním těstem připraveným stejným způsobem jako u klasické focaccie. Po prvním kynutí a roztažení těsta na plechu přichází na řadu ta nejzajímavější část – přidání rajčat a oliv. Rajčata je vhodné použít cherry nebo koktejlová, která se rozříznou na poloviny. Tyto menší odrůdy mají intenzivnější chuť a při pečení nepouštějí tolik šťávy, což je pro výslednou konzistenci focaccie zásadní.

Olivy můžete použít černé i zelené, případně jejich kombinaci podle osobních preferencí. Černé olivy jsou jemnější a méně výrazné, zatímco zelené přinášejí pikantní a výraznější chuť. Olivy by měly být zbavené pecek a ideálně nakrájené na menší kousky nebo ponechané celé, pokud jsou dostatečně malé. Rozhodně je třeba olivy před použitím důkladně osušit, aby nepřidávaly do těsta přebytečnou vlhkost z nálevu.

Rajčata a olivy se do těsta vtlačují prsty společně s tvorbou charakteristických důlků na povrchu focaccie. Tento proces by měl být prováděn jemně, ale důkladně, aby se ingredience dobře spojily s těstem a zároveň nevytlačily veškerý vzduch, který se v těstě během kynutí vytvořil. Některé kusy rajčat a oliv je vhodné nechat vyčnívat nad povrch, jiné lehce zapracovat hlouběji do těsta.

Před pečením se povrch štědře potře olivovým olejem nejvyšší kvality. Olej nejen dodává focaccii charakteristickou chuť a zlatavou barvu, ale také pomáhá rajčatům a olivám při pečení vytvořit lahodnou kůrčičku. K oleji lze přidat čerstvé rozmarýnové větvičky, stroužky česneku nakrájené na tenké plátky nebo sušený oregano, které dokonale ladí s rajčaty a olivami.

Pečení této varianty focaccie vyžaduje stejnou teplotu jako základní recept, tedy kolem dvou set deset stupňů Celsia. Důležité je sledovat, aby rajčata nezačala příliš vysychat nebo dokonce připalovat. Pokud se tak stane, lze povrch focaccie lehce přikrýt alufolií v závěrečné fázi pečení. Celková doba pečení se pohybuje mezi dvaceti až třiceti minutami, v závislosti na tloušťce těsta a konkrétní troubě.

Po vyjmutí z trouby je dobré nechat focaccii několik minut odpočinout na mřížce, aby spodní strana zůstala křupavá a nevpíjela vlhkost z plechu. Tato variace s rajčaty a olivami je výborná jak teplá, tak vychladlá, a skvěle se hodí jako příloha k salátům, polévkám nebo jako samostatné jídlo s čerstvým sýrem.

Servírování a skladování hotové focaccie

Focaccia je italský chléb, který je nejlepší servírovat čerstvý a teplý, ideálně krátce po vyjmutí z trouby. Jakmile je focaccia upečená a lehce vychladlá, je důležité věnovat pozornost správnému způsobu servírování i skladování, aby si zachovala svou charakteristickou vláčnost a chuť. Po vyjmutí z trouby nechte focaccii odpočinout na mřížce přibližně deset až patnáct minut, což umožní páře uniknout ze spodní části a zabrání tomu, aby chléb změkl.

Při servírování je tradiční nakrájet focaccii na čtverce nebo obdélníky, což umožňuje hostům snadno si vzít porci. Některé rodiny preferují servírování focaccie v celku na dřevěném prkénku, odkud si každý odkrojí vlastní kousek. Focaccia se výborně hodí jako příloha k různým pokrmům, zejména k polévkám, salátům nebo jako základ pro sendviče. Italové často focaccii jedí jednoduše s trochou extra panenského olivového oleje na namáčení nebo s plátkem syrového šunky či sýra.

Pokud plánujete servírovat focaccii jako předkrm nebo součást antipasti, můžete ji nakrájet na menší kousky a podávat s různými dipy, olivami, cherry rajčaty nebo mozzarellou. Focaccia je také vynikající základnou pro bruschetta, kdy na opečené plátky můžete přidat čerstvá rajčata s bazalkou a česnekem. Některé varianty focaccie s rozmarýnem a mořskou solí jsou dostatečně chutné samy o sobě a nevyžadují žádné doplňky.

Co se týče skladování, čerstvá focaccia by měla být spotřebována ideálně do dvaceti čtyř hodin od upečení, kdy je její chuť a textura nejlepší. Pokud vám zbyde focaccia, zabalte ji do čistého bavlněného ubrousku nebo papírového sáčku, což umožní chlebu dýchat a zabrání hromadění vlhkosti. Nikdy neskladujte teplou focaccii v uzavřeném plastovém obalu, protože by vznikl kondenzát a chléb by zplesnivěl nebo změkl.

Pro delší skladování můžete focaccii zabalit do alufolie a uložit do lednice, kde vydrží dva až tři dny. Před servírováním ji zahřejte v troubě předehřáté na sto osmdesát stupňů Celsia po dobu pěti až deseti minut, aby znovu získala svou křupavost. Focaccii lze také výborně zmrazit, což je ideální řešení, pokud jste upekli větší množství. Nakrájejte ji na porce, zabalte jednotlivé kusy do potravinářské fólie a poté do mrazicího sáčku. Zmrazená focaccia vydrží až tři měsíce a můžete ji rozmrazit při pokojové teplotě nebo přímo ohřát v troubě.

Při opětovném ohřívání focaccie je důležité dbát na to, aby chléb nevysychal. Můžete jej lehce pokropit vodou před vložením do trouby nebo zabalit do alufolie během první poloviny ohřívání. Focaccia je natolik univerzální, že i den starý chléb můžete využít kreativně – nakrájený na kostky poslouží jako výborné krutony do polévky nebo salátu, případně jako základ pro domácí strouhánku.